Kachna.bloger.cz

Ráno jsme se probudili do slunečného dne, ze zásob, co nám zbyli jsme udělali snídani. Během ní jsme sledovali nějakého obrovského brouka, který se procházel po trávníku Potom jsme sbalili náš super stan, zbytky od snídaně, převlíkli se, a dali se na cestu. Cílový bod dne bylo Rize, ale my jsme se ještě dozvěděli o krápníkových jeskyních v Karace, takže jsme se odklonili od pobřeží trošku jižním směrem. Cestou jsme jeli přes krásné kopečky, všude zelená barvička, nádherná divoká příroda, narazili jsme i na sníh Taky nás zaujalo, kde všude si lidé staví baráky, v takových nedostupných míst... číst dál

Ráno jsme si došli na snídani, sbalili se, zaplatili a razili směr Trabzon, do města, kde jsou ,,Nataši" aneb lehké děvy z Ruska. Seckin se těšil, že nějakou uvidí, to se mu ale nesplnilo. Cestou jsme se ještě stavili u nějakého menšího jezera, kde si Antje objednala köfte. V téhle oblasti se prý dělá nejlepší. Společně se Seckinem a Kubo ho si na něm řádně pochutnali, mně to ale stačilo jen vidět. Na tohle jídlo prostě nejsem zvědavá, nechutná mi..Pro mě je to fuj fuj.. číst dál

Ráno jsme si museli krapet přivstat, abychom toho stihli co nejvíce. Opět jsme se ale probudili do deštivého počasí, takže naše nálada nebyla nic moc. Sešli jsme se dole na snídani a pak vyrazili do města, abychom se rozloučili s našimi včerejšími hostiteli. Stavili jsme se ale jen u jednoho, který nás opět parádně pohostil - a to džusem, čajem, a další snídaněm - takže jakýmsi chlebem, sýry, salámem a olivami. Mno bylo nám blbé si aspoň trochu nevzít, takže jsme po půl hodině odjížděli s plnými bříšky . Jeli jsme směr Ordu, kde jsme si prohlídli centrum města, promenádu kolem moře a koste... číst dál

Do Samsunu jsme dorazili kolem půl 11 ráno, auto z půjčovny nám jeho majitel dovezl přímo na otogar (autobusové nádraží). Předtím jsme si ještě koupili lístky na zpáteční cestu. Mě stál jenom o 5 lir více než lístek do Samsunu a přitom budu cestovat až ze samého východu..Dobrý kup Naložili jsme věci, sedli do auta a jeli do centra Samsunu. Tam jsme se prošli podél přístavu, dali si balik ekmek (krom mě, protože jsem fakt neměla hlad), zkoukli bazar, centrum. Náš plán byl jen do Ünye, mrknout se na zámek ve skále, předtím jsme ale ještě udělali nákup v Migru, vzali benzín a nechali umýt a... číst dál

Pondělí, 9. června. Můj pobyt v Turecku se dostal do fáze, kdy mi zbývá jen 12 dní Je to šílená představa, ale pomalu se s tím začínám smiřovat, i když pořád nevím, co budu doma dělat...Doufám alespoň, že ten týden, který mě čeká, bude v klidu a naposled si po Turecku trošku pocestuji a objevím něco nového. číst dál

Nedělní ráno...Chtěla jsem jít zase někam čochtat, ale po pár minutách jsem zjistila, že mi neni zrovna nejlíp, a že včerejší ,,deštík" se začal ozývat. A to tak, že možná začínajícím zánětem močového měchýře No potěš koště.Takže jsem hned psala Katce, jejíž sestra s přítelem včera letěli zpátky ČR, ona sama pak jela do Adapazari, jestli by mi neposlala po Kubovi (který jel dneska s Žanetkou taky do Adapazari) speciální léky. Pak jsem si došla na nákup (no ale docela cesta hrůzy), a celý den strávila tím, že jsem se koukala na filmy, který jsem našla kdesi v notebooku, pila čaj, polívky do... číst dál

Dneska jsem měla v plánu vojenské muzeum a pak Eyüp - nejposvátnější část Istanbulu. Měl se mnou jít i Kuba, ale jeho ráno bolela hlava, tak jsem se ven vydala sama. Na muzeum jsem se vykašlala a jela tramvají na Eminönü, tam jsem se v přístavu ptala na trajekt směr Eyüp. Hned mě ale chytl nějaký Turek, že má auto a že mě tam odveze a že mě pak odveze i zpátky. Já mu řekla, že fakt nemám zájem, že chci jet lodí. Na to mi řekl, že on má loď taky a že to není problém. Ale já mu znovu řekla ne, a že chci jet normální ferry. Takže mě nasměroval, kam jít, já mu poděkovala a vydala se na cestu. K... číst dál

Dopoledne jsem se pěkně nasnídala a pak vydala směr Beyazit, což je čtvrť, kde jsem si chtěla prohlídnout průčelí Istanbulské univerzity, Süleymanovu mešitu (největší v Istanbulu), pak ještě jednu menší mešitu, pak se vydat směr Tophane, kde jsou další dvě mešity a taky místo, které je v Istanbulu (podle některých lidí i v celém Turecku) nejznámnější díky vodním dýmkám. číst dál

Dopoledne jsem strávila spinkáním, v 10:15 mě ale prozvonila Kačka, že už je se svojí sestrou Míšou a jejim přítelem Kubou na trajektu směr Besiktas. Já slíbila, že je tam vyzvednu, aby neměli problém dostat se do bytu. Takže jsem vyletěla z postele, opláchla se, hodila na sebe nějaký ten hadřík a pádila k přístavu. Chvíli tam na mě museli čekat, bo jsem prostě nestíhala, ale vše bylo v poho. Seznámila jsem se s Míšou a Kubou, a jelikož měli i kufry, tak jsme si radši vzali taxíka, než aby se s tim vláčeli do kopce. Narazili jsme na starého dědulu, který odvezl jednoduchou cestou ( a ne sem... číst dál

Vstávala jsem asi tak kolem 11, hodila jsem na sebe věci, řekla jsem kamarádům sbohem, utřela slzy a vyrazila na Carsi na sraz s Emrem a Ozym. S těma jsem šla na kafe(teda já, oni měli čay ), popovídali jsme si tak nějak o tom, jaký byly začátky Erasmu, a jak se můj strach změnil v lásku...Emre musel odejít dříve, takže ukápla další slza. S Ozym jsme ještě čtvrt hoďky poseděli a potom mě doprovodil na vlak, kde jsem se musela rozloučit i s nim, což byly další slzy.. Ubulená a opuchlá jsem nasedla do vlaku a snažila se uklidnit..Nicméně se mi to podařilo asi tak za hodinu cesty. Cestou do Istanbulu jsem přečetla celý časopis, který jsem shromažďovala už od ledna, ale beztak nevim, o čem byl, protože jsem to nějako nebyla schopná vnímat. Z Haydarpasy (konečná vlaku na Asijské části Istanbulu) jsem razila na trajekt a zpátky na Besiktas, z trajektu pak půl hoďky dom, cestou jsem si ještě koupila simity, protože mi už přeci jen vyhládlo..Neměla jsem klíče, ale doma byl naštěstí Mehmet, takže jsem si mohla dát sprchu a čekala jsem na Kubu, kolem 7 jsme šli na sraz se Seckinem a Antche a domluvili s nima nějaké podrobnosti o našem výletu k Černému moři. Už se tam dost těším Byla jsem ale unavená a přeci jenom moje nálada byla vcelku na bodu mrazu, takže jsem zavelela ke zpáteční cestě..Doma jsem se pokusila usnout, nicméně to nevyšlo, takže jsem se dala do psaní článků z uplynulého týdne, nahrávání a upravování fotek. Doma byli všichni, měli jsme totiž před sebou loučení s Asiou a jejími rodiči, kteří v půl 1 v noci jeli na letiště a odtamtud zpátky do Polska..Po dlouhém loučení jsem padla do postele a usla jsem téměř okamžitě... číst dál

Hned ráno mi psal jeden z lidí, s kterýma jsem se chtěla v Adapazari rozloučit, že tam bude už jen dneska...Čili jsem zrušila, resp. přesunula večerní meeting se Seckinem a Antche a rozhodla se odjet do Adapazari. Vlak jel ale až v půl 5, tak jsem měla tři hoďky k dobru. S Kubou jsme se tedy vydali na Taksim. Původně jednoduchá cesta se jedním špatným zabočením proměnila v bloudění v části Istanbulu nazvané Šišli . Takže jsme si asi tak půl hodiny zašli, ale nakonec, po krásné procházce uličkami a kolem opravny Harley – Davidson, jsme se přeci jen dostali zpátky na hlavní silnici a odtamt... číst dál

... číst dál

Ráno, tedy spíše v poledne jsme se nasnídali a přemýšleli, co podniknem. A jelikož jsem se včera zmínila, že jsem nebyla na Bospor tour, bylo jasno. Kolem jedné hodiny jsme autem opět vyrazily směr k přístavu u Eminönü. Zaparkovali autí a štrádovali si tu na jednu z lodiček, které tuto tour nabízejí. Cestou jsem se nejdřív podivila, že v Bosporu je tolik bílých medůzek, následně jsem z lodi obdivovala 2 obrovské mosty přes Bospor – spojení mezi Evropou a Asií, Dolmabahce palác a taky hrad u druhého mostu, dále krásné panorama Istanbulu, zvláště pak z lodi vyditelnou Hagya Sofii a další meši... číst dál

Ráno jsme se probudily tak nějako kolem 10 hodiny, nasnídaly se a já pak vyrazila Zdeni ven. Potřebovala jsem totiž ukázat, kudy se dostanu kam. Z bytu jsme tedy šly směr dolu z kopce, hezky pěkně k ferry. Jenže, cesta vede takovou krásnou přeplněnou ulící – jak lidma, tak autama a hlavně teda krámama, jak s oblečenim, tak bižu, no prostě cokoliv, na co si vzpomenete . Nejdřív ale Zdeni zmerčila, že dneska je trh s ovocem a zeleninou, takže jsme tam zavítaly...No to bylo zase něco. .Všude hafo ovoce, zeleniny, mezitim taky nějaké to oblečení, kde jsme se obě zasekly asi tak na půl hodiny ... číst dál

Do Adapazari jsme dorazili kolem 8 hodiny ráno a hned si to štrádovali dom. Šel s náma i Kubík, který k sobě bral Žanetky kufr. Náš byt už byl vyklizený a zamčený, takže azyl nám poskytly holky Ostravačky. Resp. Katka, která zůstala v Adapazari, protože jí přijede sestra s přítelem, ale zbytek osazenstva je někde v Marmarisu. Daly jsme si kafčo, nasnídaly se, hodily sprchu, zjistily nejnovější informace a šly spát. Usly jsme okamžitě, já se probudila až někdy v hodinu, notně rozlámaná, vůbec se mi nic nechtělo dělat, kor když jsem věděla, že musim vyházet celý kufr a přerovnat to tam, aby se mi tam toho vešlo co nejvíc a měla na cestě do Istanbulu volné ruce. číst dál