Je to šílená představa, ale pomalu se s tím začínám smiřovat, i když pořád nevím, co budu doma dělat...Doufám alespoň, že ten týden, který mě čeká, bude v klidu a naposled si po Turecku trošku pocestuji a objevím něco nového. 
Ráno už mi bylo lépe, dopoledne jsem ale ještě strávila v posteli...Potom jsem si došla na nákup a pomalu začla balit věci. Kuba se z Adapazari vrátil odpoledne, takže jsme pokecali, tak nějak zjistili, v kolik nám večer jede autobus a kde se sejdeme..Nejdřív sme se měli sejít na zastávce, odkud jezdí shuttle. Jenže my nevěděli co to shuttle znamená, ani slovník nám nepomohl, takže nám Seckin nakonec napsal, že máme přijít k nim domu a půjdem společně.
Kuba ještě večer udělal výborný jídlo - těstoviny s tuňákem a zeleninovým salátem. Já si ještě vzala pro jistotu jeden z prášků, který mi Kuba přivezl a šla si lehnout, protože jsem se cítila jak zmlácená 
Vstala jsem asi kolem 8, v 9 jsme vyráželi k Seckinovi a tam jsme byli skoro hodinu, než se ti dva - Seckin a jeho Antje - vypravili. Takže jsme pak spěchali na shuttle - autobus, který jezdí na autobusové nádraží. Ten jel v 10, my dorazili někdy za 5 před 10, ale Seckin si ještě šel koupit jídlo, takže na něj ještě čekal řidič. Na nádro jsme dorazili hodinu před odjezdem. Odjížděli jsme někdy v 11 v noci. Myslela jsem, že nebudu moct spát, ale spala jsem jak dřevo. A to celou cestu do Samsunu, který je asi v polovině Černomořského pobřeží.. 
2025 ©