Seznámení s Besiktasem

Ráno jsme se probudily tak nějako kolem 10 hodiny, nasnídaly se a já pak vyrazila Zdeni ven. Potřebovala jsem totiž ukázat, kudy se dostanu kam. Z bytu jsme tedy šly směr dolu z kopce, hezky pěkně k ferry. Jenže, cesta vede takovou krásnou přeplněnou ulící – jak lidma, tak autama a hlavně teda krámama, jak s oblečenim, tak bižu, no prostě cokoliv, na co si vzpomenete . Nejdřív ale Zdeni zmerčila, že dneska je trh s ovocem a zeleninou, takže jsme tam zavítaly...No to bylo zase něco. .Všude hafo ovoce, zeleniny, mezitim taky nějaké to oblečení, kde jsme se obě zasekly asi tak na půl hodiny . Obě jsme se začly přehrabovat v tričkách, nakonec jsme odcházely každá asi tak se dvěma..Ještě jsme se tak mrkly kolem, narazily jsme na další oblečení, kde jsme se opět chvíli zasekly..Po cestě trhem jsme okusily vodní meloun, po ochutnávce oliv jsme si půl kilča koupily, taky nějaký rajčata, broskve, eriky..No taška se mi zase začala notně plnit . A to nebylo celé..Cestou z trhu jsme šly kolem již zmíněných krámků..Což byla další zkáza.. Bižu a nové náušnice a čelenka..Zdeni se také neudržela..Cesta, která normálně trvá tak 20 minut tedy trvala zhruba dvě hodiny ..Když jsme došly k hlavní silnici, Zdeni mi jen řekla kudy tudy a sama se odebrala směr archeologické muzeum, já zpátky do bytu..Cestou jsem si ještě koupila něco k jídlu, stavila se v Migru pro kafíčko a džus a cupitala zpátky. Doma byl jenom Mehmet, stálý obyvatel bytu, takže jsem s nim pokecala, zjistila vlastně kdo je, co dělá, odkud je, a pak jsem se na chvíli natáhla. Asi tak kolem 4 jsem se probrala, dala si sprchu a čekala na zprávu od pár lidí, kteří bydlí v Istanbulu a pozvali mě na pokec. Takže jsem se kolem 6 zase sunula směr ulička zkázy pro peněženku a u hlavní silnice jsem se napojila na směr Besiktašského stadia, kde jsem ještě asi tak 15 minut čekala, než pro mě přijedou, jelikož doprava v Istanbulu je teda něco příšernýho. A to jsem si řikala, že v Adapazari je to noční můra a byla jsem ráda, že mě tam něco nesrazilo..Tohle je ale asi tak stokrát horší. Nejdřív jsme jeli do Tophane, které je v Istanbulu vyhlášené vodními dýmkami, prý i možná v celém Turecku, potom do bytu, kde jsme si dali pizzu, colu, podivali se na film Rychle a zběsile 2, a šli chrupkat...v 5 hodin ráno...