Kdepak je Taksim:)

Hned ráno mi psal jeden z lidí, s kterýma jsem se chtěla v Adapazari rozloučit, že tam bude už jen dneska...Čili jsem zrušila, resp. přesunula večerní meeting se Seckinem a Antche a rozhodla se odjet do Adapazari. Vlak jel ale až v půl 5, tak jsem měla tři hoďky k dobru. S Kubou jsme se tedy vydali na Taksim. Původně jednoduchá cesta se jedním špatným zabočením proměnila v bloudění v části Istanbulu nazvané Šišli . Takže jsme si asi tak půl hodiny zašli, ale nakonec, po krásné procházce uličkami a kolem opravny Harley – Davidson, jsme se přeci jen dostali zpátky na hlavní silnici a odtamtud už to na Taksim trvalo asi 20 minut . Cestou jsme se pobavili historkama o tureckých úřednících, taky jsme viděli, jak taxík srazil motorkáře . Resp. slyšeli, protože než jsme se otočili, motorkář už vstával ze země a ječel na řidiče taxíku, vzápětí byl u nehody příslušník policie, který ale zřejmě někde poblíž popíjel kávičku, bo měl pauzu na cigárko . Na Taksimu jsme měli jediný cíl – najít něco k jídlu. Cestou nám totiž notně vyhládlo. Hned na začátku jsme našli jídelnu (také jsme se tlemili Istanbulským policajtům, kteří seděli v autě a tak strááášně zívali z toho, jak celý den sedí v autě..), takže jsem si dala corbu, Kubík též, ale ještě si k tomu přidal rýži a kuře. S plnými bříšky jsme se poté odebrali zpět dom, protože jsem začínala být lehce ve skluzu.. Tentokráte jsme se drželi hlavní silnice, až jsme viděli mrakodrapy, které nám signalizovaly, že náš byt je někde poblíž. Prošli jsme tedy jednou uličkou, pak kousek do kopečka a pak už jen z kopce k bytu. Já si dala sprchu, hodila pár věcí do tašky a ve 3 hodiny se vydala do Adapazari. A jak taková cesta vypadá? 30 minut chůze od bytu na trajekt, pár minut čekání, necelá půlhodinka trajektem, 15 minut od trajektu na vlak , 3 hodiny vlakem... Cestou jsem ani neusla, což se mi obvykle na cestě z nebo do Istanbulu stávalo, takže jsem dokonce konečně dočetla časopis Lidé a země, který jsem si koupila před odletem do Turecka (čili lednové vydání) . V Adapazari si mě vyzvedl Cihan, koupili jsme nějaká pivka, poklábosili a pak jsem se ještě pobavila nad jeho kamarády, zvláště pak jedním, který pořád vyváděl něco své přítelkyni a skákal po obýváku..Turek no..Co dodat Spát jsme šli asi tak v 1 hodinu, měla jsem toho cestování a chození už plné kecky, navíc na mě začala doléhat deprese, a to ze slova goodbye....