Období: červen 2008

Dopoledne jsem se pěkně nasnídala a pak vydala směr Beyazit, což je čtvrť, kde jsem si chtěla prohlídnout průčelí Istanbulské univerzity, Süleymanovu mešitu (největší v Istanbulu), pak ještě jednu menší mešitu, pak se vydat směr Tophane, kde jsou další dvě mešity a taky místo, které je v Istanbulu (podle některých lidí i v celém Turecku) nejznámnější díky vodním dýmkám. číst dál

Dopoledne jsem strávila spinkáním, v 10:15 mě ale prozvonila Kačka, že už je se svojí sestrou Míšou a jejim přítelem Kubou na trajektu směr Besiktas. Já slíbila, že je tam vyzvednu, aby neměli problém dostat se do bytu. Takže jsem vyletěla z postele, opláchla se, hodila na sebe nějaký ten hadřík a pádila k přístavu. Chvíli tam na mě museli čekat, bo jsem prostě nestíhala, ale vše bylo v poho. Seznámila jsem se s Míšou a Kubou, a jelikož měli i kufry, tak jsme si radši vzali taxíka, než aby se s tim vláčeli do kopce. Narazili jsme na starého dědulu, který odvezl jednoduchou cestou ( a ne sem... číst dál

Vstávala jsem asi tak kolem 11, hodila jsem na sebe věci, řekla jsem kamarádům sbohem, utřela slzy a vyrazila na Carsi na sraz s Emrem a Ozym. S těma jsem šla na kafe(teda já, oni měli čay ), popovídali jsme si tak nějak o tom, jaký byly začátky Erasmu, a jak se můj strach změnil v lásku...Emre musel odejít dříve, takže ukápla další slza. S Ozym jsme ještě čtvrt hoďky poseděli a potom mě doprovodil na vlak, kde jsem se musela rozloučit i s nim, což byly další slzy.. Ubulená a opuchlá jsem nasedla do vlaku a snažila se uklidnit..Nicméně se mi to podařilo asi tak za hodinu cesty. Cestou do Istanbulu jsem přečetla celý časopis, který jsem shromažďovala už od ledna, ale beztak nevim, o čem byl, protože jsem to nějako nebyla schopná vnímat. Z Haydarpasy (konečná vlaku na Asijské části Istanbulu) jsem razila na trajekt a zpátky na Besiktas, z trajektu pak půl hoďky dom, cestou jsem si ještě koupila simity, protože mi už přeci jen vyhládlo..Neměla jsem klíče, ale doma byl naštěstí Mehmet, takže jsem si mohla dát sprchu a čekala jsem na Kubu, kolem 7 jsme šli na sraz se Seckinem a Antche a domluvili s nima nějaké podrobnosti o našem výletu k Černému moři. Už se tam dost těším Byla jsem ale unavená a přeci jenom moje nálada byla vcelku na bodu mrazu, takže jsem zavelela ke zpáteční cestě..Doma jsem se pokusila usnout, nicméně to nevyšlo, takže jsem se dala do psaní článků z uplynulého týdne, nahrávání a upravování fotek. Doma byli všichni, měli jsme totiž před sebou loučení s Asiou a jejími rodiči, kteří v půl 1 v noci jeli na letiště a odtamtud zpátky do Polska..Po dlouhém loučení jsem padla do postele a usla jsem téměř okamžitě... číst dál

Hned ráno mi psal jeden z lidí, s kterýma jsem se chtěla v Adapazari rozloučit, že tam bude už jen dneska...Čili jsem zrušila, resp. přesunula večerní meeting se Seckinem a Antche a rozhodla se odjet do Adapazari. Vlak jel ale až v půl 5, tak jsem měla tři hoďky k dobru. S Kubou jsme se tedy vydali na Taksim. Původně jednoduchá cesta se jedním špatným zabočením proměnila v bloudění v části Istanbulu nazvané Šišli . Takže jsme si asi tak půl hodiny zašli, ale nakonec, po krásné procházce uličkami a kolem opravny Harley – Davidson, jsme se přeci jen dostali zpátky na hlavní silnici a odtamt... číst dál

... číst dál

Ráno, tedy spíše v poledne jsme se nasnídali a přemýšleli, co podniknem. A jelikož jsem se včera zmínila, že jsem nebyla na Bospor tour, bylo jasno. Kolem jedné hodiny jsme autem opět vyrazily směr k přístavu u Eminönü. Zaparkovali autí a štrádovali si tu na jednu z lodiček, které tuto tour nabízejí. Cestou jsem se nejdřív podivila, že v Bosporu je tolik bílých medůzek, následně jsem z lodi obdivovala 2 obrovské mosty přes Bospor – spojení mezi Evropou a Asií, Dolmabahce palác a taky hrad u druhého mostu, dále krásné panorama Istanbulu, zvláště pak z lodi vyditelnou Hagya Sofii a další meši... číst dál

Ráno jsme se probudily tak nějako kolem 10 hodiny, nasnídaly se a já pak vyrazila Zdeni ven. Potřebovala jsem totiž ukázat, kudy se dostanu kam. Z bytu jsme tedy šly směr dolu z kopce, hezky pěkně k ferry. Jenže, cesta vede takovou krásnou přeplněnou ulící – jak lidma, tak autama a hlavně teda krámama, jak s oblečenim, tak bižu, no prostě cokoliv, na co si vzpomenete . Nejdřív ale Zdeni zmerčila, že dneska je trh s ovocem a zeleninou, takže jsme tam zavítaly...No to bylo zase něco. .Všude hafo ovoce, zeleniny, mezitim taky nějaké to oblečení, kde jsme se obě zasekly asi tak na půl hodiny ... číst dál