), popovídali jsme si tak nějak o tom, jaký byly začátky Erasmu, a jak se můj strach změnil v lásku...Emre musel odejít dříve, takže ukápla další slza. S Ozym jsme ještě čtvrt hoďky poseděli a potom mě doprovodil na vlak, kde jsem se musela rozloučit i s nim, což byly další slzy.. 
Ubulená a opuchlá jsem nasedla do vlaku a snažila se uklidnit..Nicméně se mi to podařilo asi tak za hodinu cesty. Cestou do Istanbulu jsem přečetla celý časopis, který jsem shromažďovala už od ledna, ale beztak nevim, o čem byl, protože jsem to nějako nebyla schopná vnímat. Z Haydarpasy (konečná vlaku na Asijské části Istanbulu) jsem razila na trajekt a zpátky na Besiktas, z trajektu pak půl hoďky dom, cestou jsem si ještě koupila simity, protože mi už přeci jen vyhládlo..Neměla jsem klíče, ale doma byl naštěstí Mehmet, takže jsem si mohla dát sprchu a čekala jsem na Kubu, kolem 7 jsme šli na sraz se Seckinem a Antche a domluvili s nima nějaké podrobnosti o našem výletu k Černému moři. Už se tam dost těším 
Byla jsem ale unavená a přeci jenom moje nálada byla vcelku na bodu mrazu, takže jsem zavelela ke zpáteční cestě..Doma jsem se pokusila usnout, nicméně to nevyšlo, takže jsem se dala do psaní článků z uplynulého týdne, nahrávání a upravování fotek. Doma byli všichni, měli jsme totiž před sebou loučení s Asiou a jejími rodiči, kteří v půl 1 v noci jeli na letiště a odtamtud zpátky do Polska..Po dlouhém loučení jsem padla do postele a usla jsem téměř okamžitě... Nesnášim loučení
2025 ©