Po snídani jsme vyrazaly do Campu, ale nejdřív sme asi půl hodiny stopovaly nějaký minibus
No boha jeho - buď byl plný a nebo plný..Tak si vyberte..Nakonec jeden minibus, který měl jinou cestu, ale byl prázdnej, zastavil, změnil cedulky s trasou a už sme fáraly 
. Dneska se učitel překonal a donesl nám i nějaké nakopčené papíry, kde jsme měli abecedu, číslovky, učili jsme se zase další fráze, opakovali staré..Ale opět si výklad frází nepřipravil v angličtině, takže nám trvalo dosti dlouho, než jsme pochopili, co tím básník chtěl říci.. No každopádně jsme se tam opět pobavili, i když jsem ze začátku myslela, že umřu nudou 
.Po turečtně(trvala celý dvě hodiny), jsme upalovali do Mamutovi kanceláře, protože tam byli dva noví Erasmáci z Rumunska - Anka a Tode(doufam,že se to píše dobře ). Pak jsme se tak nějak rozdělili na skupinky - někdo šel na oběd, já mířila se zbytkem do kafetérky nad knihovnou na kafčo, protože jsem byla nějaká uspaná celá..Sedli jsme si na balkónek a koukali na hory a Sapancu a oddávali se slunečním paprskům... 
Tento ráj ale za půl hodiny skončil a já šla na němčinu do budovy sociologické fakulty. Konečně něco pokročilejšího, mluví se tam a je tam pohodová atmosféra. Ze začátku tam bylo pár lidí, postupem hodiny stále někdo přicházel, až se zaplnila celá třída 
No já valila 
Tak se mi všichni představili, já pak šla před tabuli a dala jim malou lekci češtiny. Pak jsme četli nějaký text a taky jsem byla pod palbou otázek..No ptali se mě, co by se stalo, kdyby Turecko přistoupilo do EU - tak jsem jim řekla, že opravdu nevim, že se to nedá říct, že nejsem politik, a jenom jsem jim řikala, kdo je podle mého názoru nechce do EU. Taky jsem jim tam vysvětlovala, co je tady pro mě odlišné, kde bydlim, kolik tady je Erasmáků, kde už jsem byla, kam chci jet, co jsem studuju a pak na závěr padla otázka, jestli bych tady chtěla bydlet. Odpověď jsem ze mě vypadla tak rychle, že ani nevim jak - ne..Je to tady sice hezký, nicméně je to tady na mě opravdu jiný a až moc striktní a tomu bych se opravdu dobrovolně nechtěla podvolit. 
Po němčině jsem chtěla jet domu, ale potkala jsem Ozyho,Anku,Todeho, Kubu a Žanetku. Šli s Kubou do nemocnice v Campu, tak jsem se k nim připojila - to bylo asi kolem třetí..Než se to tam všechno vyřešilo, tak bylo asi 6 hodin a chudáci Rumuni tam s náma museli pořád čekat a nebyl nikdo, kdo by je odvezl na ubytování. Přiletěli v 5 hodin ráno..Tak jsme si mezitim ale s nima povidali a zjistili jsme, že jako jsou tady z toho fakt dosti zmatený a vyděšený a že se diví, že jsme tak v pohodě. Tak jsme jim řekly s Žanetkou relax, take it easy, že jsme měli všichni stejný problémy jako mají oni a že jsme tady každej den překvapený...Kubík vyšel od doktora jako znovuzrozený, pln energie, takže jsme byli všichni moc moc rádi. Pak jsme se odebrali do Kenanovi kancláře, kam přijel Ocay a asi po hodině Kenanových keců jsme konečně mohli jet zpátky dom - i s Rumunama. Ocay vzal Todeho a Kubu(který se chce stěhovat z toho příšernýho úbytka, kde teď je) aby se podivali do novýho(minutku od nás, vidíme ho z okna 
), a my vzaly Anku do modré budovy, kam chodíme na jídla. Tak jsme se tam zároveň navečeřely ( to byl zas nápad - nějaký ovčí karbanátky ) a pak jsme šly k nám. Žanetka telefonovala a já se pak od Martina dozvěděla, že v tom novém ubytování nebyl nějaký manager či co, takže je Kuba zpátky(s Rumunem, který chce domu, po tom co viděl turecký záchody ) a zase mu neni dobře. Nakonec se ale situace vyřešila, Markéta volala Serhatovi a ten svýmu tátovi a ten zase jeho bráchovi(který je majitelem toho ubytování, kde se byli Kuba a Tode podivat), a slíbil, že je tam ubytuje, takže se zítra budou stěhovat - což je ta nejpozitivnější zpráva na konec dne... 
2025 ©