První na pláž dorazil Kuba, asi tak půl hodiny za nim i Žanetka. Naši hostitelé opět museli do školy vyřizovat nějaké ty papíry, takže se zúčastnit nemohli. Nicméně, my si to tam náležitě užili 
Pozorovali jsme okolní dění, hlavně teda množící se Turky 
Taky nám jeden klučina od restaurace řekl, ať se přesuneme ze země na lehátka, které v průběhu dopoledne rozdělal. To mu to teda trvalo Takže jsme se tam se vším všudy přesunuli, namazali krémem a pokračovali ve slunění. Zdeni se dneska slunila jenom na zádech, takže má půl těla (tu přední) červenou, zadní část bílou Zpátky z pláže jsme odcházeli se Zdeni někdy kolem čtvrté hodiny. Cestou jsme si ještě koupili suvenýr v podobě dvou tureckých skleniček na čaj i s podšálky, za cenu 10 lir. Já si k tomu vybrala ještě přívěšek na klíče, ale prodavač neměl drobné zpět, tak jsem ho k tomu dostala zadara No nekup to 
Doma jsme všichni hodili sprchu, najedli se, sbalili, na chvíli si odpočinuli. Já se kolem čtvrt na 7 odebrala na net, kde jsem potřebovala ještě něco vyřídit. Taky mi došla zpráva od taťulky, že jede na poštu pro balík, který jsem minulou středu posílala z Adapazari. No byla jsem docela překvapená, musim Turky pochválit Před 7 dorazili i Zdeni s Kubou, sedli jsme na bus do Mugly a tam jsme pokračovali ve smlouvání za jízdenky. Nakonec nám dal alespoň 5 lir Tak jsme poděkovali, odebrali se na čaj a toast, já se Zdeni pak do města, Kubík zůstal na otogaru s věcma. Ve 21:15 už jsme nasedali do autobusu společnosti VIB směr Adapazari. Jel s námi i steward, se kterým jsem jela už dvakrát. Jak byl překvapen, když mě zase viděl ...Tákže - cesta do Adapazari pobíhala v poklidu, až na tu nádheru, která seděla před náma..Taková otylá Turkyně v růžových minikraťáskách a růžovém tílečku, která seděla přede mnou si sklopovala sedátko níž a níž a vždycky, když si do něj ještě sedla, sklopilo se o dalších 5 cm..Navíc si každou zastávku koupila notnou zásobu sušenek, které ihned zkonzumovala, takže jsem se opravdu bála, aby na mě nespadla
Taky se mi podařilo dokonale zblbnout již známého stewarda. Chtěla jsem totiž karamelové kafe, mé oblíbené, což on asi taky nezapoměl, ale to nebylo, tak jsem si dala oříškové (které se mi podařilo v drncajícím autobusu okamžitě rozlít 
takže přiběhl druhý steward s ubrousky ). Jenže karamelo mu zůstalo v hlavě, takže když nabízel kafe jiným lidem, jako první jim řekl karamelové, načež jsme se se Zdeni okamžitě roztlemily, steward (mimochodem jeho jméno je Cihan) pak jen procházel kolem nás a řekl nám (pantomimou, protože neumí anglicky), že se mu o karamelu i zdát . Další věc, které jsem se tlemila (asi tak hodinu) byla naše Zdeni. Frajerka si vzala na uši sluchátka, poslouchala music, a koukala z okénka. Tu uviděla autobus jiné společnosti, nějakého jejich stewarda a na celý autobus vykřikla: ,,no, ty maj pěknýho stewarda!!", což mě absolutně dorazilo a nebyla jsem ani schopná pokračovat ve čtení skript, protože jsem brečela smíchy ..jinak cesta pohodička 
2025 ©