Marmaris, Datca, Knidos

V sobotu dopoledne jsem vyspávala, potom jsem si došla pro snídani a kolem půl 1 jsme všichni vyrazili směr Marmaris, Datca, Knidos. Měli jsme pučené auto, řídil Dan, vedle něj seděla Žanetka, já, Zdeni a Kuba jsme dřepěli vzadu. Zája jen s náma taky, jenže (jak on řiká) kolmo, takže už vyrazil někdy před 6 ráno . První zastávka byla v Marmarisu. Prohlídli jsme si krásný přístav, hrad – spíš tedy vyhlídku - , a potom jsme se odebrali do pasáže. Dan si tam koupil nové botky, my se koukali po tabáku a různých upomínkových předmětech. Nakonec jsme ale shledali, že v Istanbulu na bazaru bude to samé a že se tam bude i dát smlouvat, takže jsme pro dnešek nakupování pustili z hlavy a šli radši na kebab. Musim tedy říct, že byl výborný. Každý kebab má své kouzlo – ten z Adapazari je sice ve studené housce, ale jsou tam hranolky, ten z Mugly zas nemá hranolky, ale je otřený v sosu z kuřátka, kebab z Marmarisu je v nejen v teplé housce, ale i se spoustou zeleniny . Po obídku jsme se ještě krapet prošli, a vydali se zpátky k autu. Než jsme ho našli, tak jsme se ale pěkně prošli po Marmarisu. Někde jsme špatně odbočili. To se ale stává, že?... Z Marmarisu jsme si to namířili na Datcu, cestou jsme se ale ještě zastavovali u starých větrných mlýnů, kde jsme udělali nezbytná fota, a také na nějakém výběžku do moře, který se nám líbil už z dálky. Cestou na Datcu jsme také jeli přes místo, které je na tomto poloostrově nejužší – má asi 800 m a z obou stran je moře..Ach jo, připadali jsme si jako v ráji..Azurové moře dokreslené kopečky, stromečky, sluníčkem...Jsme ještě pořád v Turecku? V Datce jsme udělali nákup na večeři a rozhodli se více nezdržovat a vydat se na Knidos, kde na nás čekal Zája. Cestou jsme se tedy lehce zamotali a projeli jsme nějakou úplně odříznutou vesničkou, potom jsme zjistili, že jsme se napojili na stejnou silnici, po které jsme chtěli jet původně..Dobrá, zase se stává... Ale nakonec jsme v pořádku dorazili..Nad Knidem na nás čekal Zája na kole a kochal se přírodou..A že bylo jakou..Z Knidu, nejjižnějšího bodu poloostrova Datca jsou vidět všelijaké okolní ostrůvky. My přijeli zrovna před západem slunce, takže jsme zaparkovali auto, zeptali se, jestli můžem přenocovat a šli na západ. Nejdřív nějaký pán řekl Danovi, že jako tam spát nemůžem, pak řekl, že se musíme zeptat Jandarmy, nakonec jim volal, ale ti řekli že ano, že problem yok, takže jsme spokojeně sedli na kamínky a koukali na zapadající sluníčko, přitom fotili jak blázni. .Už jsme nakažení Turkama..Ti fotí taky kde co, ale hlavně sebe, čímž se my lišíme..Po západu jsme rozdělali stany, převlíkli se a šli na zídku nad moře povečeřet, popít pivko...Z restaurace u mola, kde seděli zámožní majitelé kotvících v přístavu, se ozývaly zvuky kytary a mohutný smích. No jo, každý potřebuje ke štěstí trochu něco jiného. Nám stačil chleba, sušenky, sýr a pivo . Na zídce jsme strávili asi dvě hodiny a rozhodně se nenudili. Debata začla nevinně, pak jsme se dostali k učitelům z UHK, následně k naší spolubydlící Alině atd. atd. Spánek nastal něco po 11 hodině..Já se Zdeni spala ve stanu pučeném od Francouzů, Žany s Danem ve stanu od Záji, který spal s Kubou pod širákem....iyi geceler